Naše čivaví holčička Arnetka, jako jedno ze tří štěňátek, se narodila začátkem jara roku 2001 v chovatelské stanici "ORLEN" u paní chovatelky a mojí kamarádky Marie Dvořákové.

Arnulka a její bratříček Adriano, nakonec zůstali tzv. "doma", což pochopí jistě každý, kdo zažil pocit, když ho jeho "odchov" tzv. "chytí za srdíčko". Třetí štěňátko z tohoto vrhu, jménem Arzika, má doma jiná moje kamarádka, která toužila po malém pejskovi.

Arnetka k nám přišla, přesněji řečeno, byla mi darována od pí Dvořákové, ve věku 8 měsíců, nebyla již tedy žádné roztřesené psí miminko, ale čivaví dorostenka. Od té doby má Arny svůj domov u nás, avšak z čistě kamarádské dohody, zůstala ve "vlastnictví" nás obou. Nevím, zda to Arnetka nějak tuší, ale je pravdou, že pokud je potřeba, např. o dovolené, využít "hlídací služby", Arnetka odchází "nechat se hlídat" se stejnou radostí s jakou se také vrací opět k nám domů. Arnetka je prototyp nesmírně přizpůsobivé a hodné čivavy.

Určitou výhodu máme v tom, že dvě bydlíme s pí Dvořákovou od sebe zhruba 15 minut chůze, a proto máme možnost se s našimi pejsky společně vidět, kdykoliv nám to časově vychází. Pokud se nám "sejde" vhodná chvíle, koná se posezení u nás na zahrádce a jezdíme společně také na výstavy, naši pejskové jsou proto na sebe úplně zvyklí a pokud jeden či více z nich, musí trávit chvíle mimo domov, je to vždy u jedné z nás,ve společnosti své "důvěrné - v tomto případě rodinné " psí smečky.

Využít této vzájemné "hlídací služby" musíme vždy samozřejmě rozhodně v době hárání / naše fenky většinou hárájí najednou/, a protože ani jedna z nás neužíváme nikdy žádného omezování volného pohybu psíků v bytě, je třeba řešit situaci tím, že jedna z nás mám vždy "dozor" nad "kluky a druhá nad "holkami". Když je "odháráno" život se vrací do starých zajetých kolejí.Spolupráce "funguje" také samozřejmě při péči o případná štěňátka.

Arnetka je svým vzhledem i chováním rozpustilé "zlatíčko", které se každé návštěvě roztomile hrne na klín, působí sice křehkým a zranitelným dojmem, ale rozhodně se v psím světě "neztrácí",má ráda děti a nechala by si od nich "vše" líbit. Samozřejmě, že náš syn i jeho kamarádi přesně vědí, kde má hraní s našimi psíky své hranice a ty se nepřekračují za žádných okolností.Nesmíte se však nechat oklamat Arnetčiným "štěňátkovským" chováním. Dokáže být rozhodně i obranářka. Nikdy by sice nikomu nedokázala ublížit, ale jednou z jejích vlastností je ta, že od nás na procházce, ale i za plotem zahrady, odhání hlasitým štěkotem každého psa, který se v objeví v blízkosti. Ovšem nikdy by nevyvolala "pranici" - když totiž vidí, že se svým štěkotem trochu tzv. "přestřelila" a cizí pes si k ní chce jít, třeba jen přičichnout, začne se před ním plazit po zemi a většinou hystericky "kvíká" a nebo si rovnou lehne na záda, čímž naznačuje svoji podřízenost. Těchto "horkých" chvilek je však "pomálu", protože na druhou stranu, jí jako jedinou si mohu dovolit vodit bez vodítka, protože je z 99% naučená chodit jen u nohy a poslechne na povel "zůstaň" nebo na "přivolání". Povelů využívám ve chvíli, kdy dostatečně včas spatřím, že se k nám blíží cizí pes a Arnetka je zvyklá poslechnout.

Co se týče výstavní kariéry Arnetky, díky svému věku, již se v kruhu cítí dobře, ba mnohokrát mi udělá i radost perfektním předvedením, ale stejně ráda by z kruhu určitě utekla, což se jí bohužel také jednou i povedlo. Popravdě - výstavy ale nejsou její "kávička". Podle nálady se sice předvede, ale k té správné "jiskřičce", která "podpaluje", je zapotřebí něco navíc. Arny se zkrátka nejlépe, nejvolněji a nejšťastněji cítí na zahrádce, na chatě, nebo na jakémkoliv výletě v přírodě a nebo úplně jednoduše, když jsme doma všichni pěkně pohromadě.Nejlépe je jí také se "svými psími rodinnými příslušníky ", a i když se někdy poškorpí, jen tak je opravdu veselá a šťastná a takovou ji známe my, kteří ji máme rádi.

Velkým dnem v životě Arnetky i naší rodiny byla chvíle, kdy se stala maminkou našim i jejím úplně prvním štěňátkům. Byla to moje první, a bohužel na poprvé ne moc dobrá chovatelská zkušenost, která nakonec skončila tak, jak jsme si při vší smůle všichni přáli. Složitý porod naštěstí přežila hlavně ona nakonec i její miminka. Přesto, že při krytí vážila Arnetka 2 kg, nebyla tedy žádný drobek, je po císařském řezu a kvůli komplikacím při porodu vykastrovaná, takže žádná další štěňátka již nikdy mít nebude.

I přes oba složité zákroky se Arnetka po probuzení z narkózy od první chvíle starala o miminka, kojila je a masírovala a od samého začátku jim byla vynikající pečovatelkou. Když si spolu hráli později na zahrádce, prožívala s nimi jejich miminkovské dovádění tak, jako by byla jedním z nich. Arnetka také nikdy nebyla zlá ani nervózní, když si chtěl její štěňátka někdo cizí prohlédnout, či později se i s nimi pomazlit. Velkou odpovědnost prokázal také náš malý syn, na kterého bylo velké spolehnutí co se týče vztahu a chování k tak droboučkým tvorům, jako jsou čivaví štěňátka.Díky Arnetce máme první chovatelskou zkušenost za sebou.

Nejvýraznějším povahovým rysem je opravdu Arnetčina nesmírně milá a dobrácká povaha vůči všem lidem, ale s tím ruku v ruce kráčí důvěřivost a zejména obrovská důvěra v nás, že jí nikdo nikdy nebude chtít ublížit. A to jí mohu opravdu slíbit, protože v péči a lásce naší "pejakařské" rodiny tato milá a hodná "aztécká princeznička" s obličejíčkem "skřítka", zůstane samozřejmě navždy.

Motto:
Pes je jediným stvořením na zemi,
které Tě miluje víc, než Ty sám.

Josh Billings