Borka se narodila jako jedno ze dvou štěňátek-feneček, které byly zároveň prvním vrhem jejich maminky. Protože jsou ze spojení s naším Fidem, chtěli jsme si ponechat doma od něho zase dcerku. Vybrat si jednu z nich, bylo velmi těžké, obě jsou si totiž nejen vzhledově podobné (naprosto stejná výška, váha i celkový dojem), ale mají i podobné povahy, proto povídání o jedné z nich, může být pojato tak, jako bych psala o obou sestřičkách najednou. Bora i Brijuni se liší jednou věcí, a to tím, že jedna vyrůstá ve své původní smečce a druhá má doma naprostou psí "sólo roli", což může jejich život zásadně ovlivňovat, ale přesto vím, že mají mnohé společné.

Bora je fenka s neutuchající energií, je vždy připravena si hrát, skákat přes překážku, kterou zkoušíme občas nainstalovat na zahradě, aportovat hračky, mazlit se, jít na procházku, nebo jen tak ležet na klíně - a vůbec je připravena na neustálou komunikaci, ať už se členy smečky, svým majitelem, nebo dalšími lidmi a dokonce dětmi, které má skutečně velmi ráda, přičemž nejraděj má ty nejmenší, které to k ní na zem, vzhledem k její výšce, nemají daleko, tedy, je pro ni velmi důležitý stálý kontakt.

Stejně jako oba její rodiče, se velmi rychle dokázala orientovat na procházkách venku, téměř od samého počátku zvládla obojek, vodítko i chůzi u nohy, poslouchá i tehdy, když má zákaz štěkání na ostatní psy. Má velmi ráda veškeré pamlsky, a proto nebylo těžké jí naučit také výstavní postoj. Přesto nabyla jsem u ní dojmu, že proto, aby se cítila uvolněně a "nesvázaně", potřebuje mít tu pravou volnost. Vodítko toleruje proto, že si to přeji, ale nenosí ho s potěšením, velmi nerada je totiž nucena k něčemu co sama nechce, v tom se bezesporu podobá své mamince, která ovšem již v jejím věku byla a všeobecně je "sebestřednější" a také "disciplinovanější" - okolní svět by pro maminku Borky - Miami v podstatě nemusel existovat - ona si vystačí sama se sebou a nejbližším okolím, občas jde na procházce zkontrolovat, co se kde děje, ale např. různé pachy ji nezajímají, stejně tak ráda se bude klidně pohybovat pouze po "své" zahradě. Totéž se nedá vůbec říct o její Borce, ta jako by se celá "potatila", stojí dlouhé minuty u patníku, travního drnu nebo nedefinovatelné skvrny a spolu s Fidem zkoumá, co "tím chtěl básník (nebo spíše pes) říci". Je také, opět po svém otci mnohem více důvěřivá co se týče cizích lidí - ke každému by se hnala bez rozmyslu pro pohlazení. Jediné, k čemu má nedůvěru jsou velcí psi, nenapadá je a není na ně zlá, ale nesnaží se je ani vyhledávat .

Borka je nesmírně hodná, poddajná a rodinná fenka, mazlivé "zlatíčko". Po svém tátovi Fidovi zdědila milou a nekonfliktní povahu, po mamině Miami, jakožto zástupce "kraťásků", je nadmíru bystrá a temperamentní, což bezpochyby patří k "nátuře čivaví" :o).