Fidovi byly tři měsíce, když jsem ho poprvé položila na travičku v naší zahrádce, byl překrásný letní čas a nás čekala dovolená, poprvé v životě .... i s pejskem. A jak je tomu vlastně doposud, cestoval , tehdy ještě "prcek" Fido, na Slovensko úplně samozřejmě s námi. Po bývalém domově plakal snad jen jediný večer a když zjistil, že může spát v našem "pelíšku", tedy v posteli, bylo hned po nářku. V naší posteli už má "pronajaté" své stálé místo dodnes. Svoji nejoblíbenější plyšovou hračku, kterou dostal na uvítanou měl několik let, než se díky působení "vnějších vlivů" rozpadla. Jerry v mládí strašně miloval hračky, dnes v dospělém věku, mu postačí na hraní třeba pořádná "býčí žláza" . Jako štěně miloval, když jsem mu hračku schovala na nějaké dostupné místo a řekla: "Hledej!". To potom běhal a čmuchal, dokud medvídka nenašel a s radostí mi ho přinesl až k nohám, vůbec rád cokoliv aportoval, byl hravé a veselé štěně, které málo spalo a nedalo člověku ani čas, myslet na nějaké hlouposti. Když se zamyslím, jeho povahu bych úplně přirovnala k naší krátkosrsté fence Miami.

Chůzi na vodítku se Fido naučil velmi dobře, jen jediná věc nám trvala déle, a to, zdržet se přílišných projevů vůči kolemjdoucím psům, ne však s každým chtěl jen bojovat, rád se také kamarádil - hlavně s "něžným" psím pohlavím, to byly dokonalé námluvy. Teprve věkem přestal Fido úplně vyhledávat souboje a na procházkách se tváří, že už je naprosto "nad věcí". Naprosto v klidu a s přehledem, když mu byl rok, přijal našeho narozeného syna. Nikdy si ani jeden z nich vzájemně neublížili, respektují jeden druhého, ale je to zásluha hlavně nás dospělých, že takto v pohodě dnes žijí naši psi s naším dítětem.

Fido se zbarvením vždy podobal malému vlčeti a vlčí barva už mu také už navždy zůstala. Fyzicky se vyvíjel zhruba do věku 2 let. Protože opravdu až 4 hodiny denně trávil pohybem na procházkách, velice brzy se pěkně osvalil a obrostl opravdu kvalitní srstí, protože nejlépe mu vždy bylo venku, ať byla zima (závěje sněhu na horách mu opravdu nikdy nedělaly žádný problém) nebo teplo, to si lehl do stínu, ale opět - nejraděj byl stále venku. Když svítí sluníčko, rád si dodnes nechává "pouštět paprsky" do kožíšku. Jediné, co neměl nikdy rád, je padají déšť a kaluže, to byste ho na procházku táhli heverem, to jen vyběhne ven před dveře, zvedne nožičku a šup zpátky do sucha. Fido je takový lumpík. I když se zdá, že se povaluje ve stínu stromu na zahrádce a zdá se, že tvrdě spí, nesmíte se nechat oklamat, protože on si dovolí tvrdě usnout jen málokdy. Jedině, když je unavený z dlouhé cesty, to se pak rozvalí na záda na koberci v půlce pokoje - a klidně si ho překračujte - on doopravdy spí.

Od samého počátku bylo znát, že Fidovi příroda dala do vínku obrovský, málokdy utuchající temperament a velkou dávku nadšení pro hlídání svého teritoria před vetřelci. I když se za plotem zahrádky snaží vypadat jako nekompromisní a tvrdý pes, vím, že jeho dušička je uvnitř strašně něžná a zranitelná, nikdy si totiž nenechá ujít pohlazení a podrbání za ušima, vlídná slova plná chvály na jeho malou osobnost, jak je hodný a šikovný kluk a jak ho máme rádi. A když mu přidáte ještě jeho oblíbený pamlsek, odměníte ho nejvíc. On je však jako vítr, stejně rychle jak k přiběhne pro pomazlení,tak zase rychle zmizí, když zaslechne něco podezřelého, např. pejska od sousedů, kterému by bylo potřeba "načechrat" kožíšek.

Fido nikdy nevydržel ležet na klíně déle než minutu - není pes na klín, ale zato dnes, ve "svém" věku, se nechá klidně i na 1/2 hodiny "zastlat" se mnou pod peřinu, drbat pod krkem a myslím, že někdy i dělá, že spí. Zkrátka, jak čas běží, opravdu si už naprosto rozumíme, stačí nám jediný pohled z očí do očí a víme jeden o druhém "své". Fido ví, že když zavírám dveře a říkám : "Zůstaň a hlídej!", že má důležitý úkol, a že se zase brzy shledáme. Ty tam jsou jeho štěňátkovské projevy strachu ze samoty, ví už, že se vrátíme brzy. Je pravdou, že dnes ani není mnoho sám, má totiž na starosti dvě holky, a to je přece práce nad hlavu, je uhlídat, když v sousedství je to samý psí kluk.

Fido je bezesporu velký gurmán. Nemyslím tím, že by nejedl svoje oblíbené granulky, na kterých vyrostl, to právě naopak, upřednostňuje jednu značku, od těch ostatních znechuceně odchází. Také např. "jakoukoliv" psí paštikou ho neuctíte, pokud tedy to opět není ta jeho jedna jediná zamilovaná. Miluje libové kuřecí maso, a to bez jakýchkoliv příloh, ovšem to pouze jako občasnou "chuťovku". Zastává názor, že "maso je maso", v tom žádný pes nezapře svoje divoké předky. Zeleninou, ovocem nebo "sladkým" tohoto psího chlapa rozhodně neuctíte, na to jsou u nás holky.

Snad už od narození je Fido cestovatel a cestování bere jako přirozenou věc. To ale vlastně všichni naši pejskové. Někdy nerad brzy ráno vstává, a jak jsem řekla, když prší, to by nejraděj nevytáhl ani packu, ale nakonec se nechá přemluvit, běží na zahrádku označkovat nejdřív "svůj" starý ořešák a už se hrne do auta, abychom ho náhodou nezapomněli doma, nebo si to s jeho přítomností nerozmysleli. Co kdyby byly někde voňavé psí slečny. Kdyby uměl Fido mluvit, určitě by popsal stovky zážitků z výletů - návštěv hradů, zámků, jeskyní (např. v ledové jeskyni na Slovensku, se sice třásl zimou pod mojí bundou, ale byl rád, že je s námi). Několikrát byl propašován na koupaliště, jednou chtěl, patrně kvůli hárající fence, přeplavat přírodní nádrž, která je tak široká, že by se v půlce určitě utopil. Prochodil s námi mnoho měst, navštívil cukrárny, pizzerie, muzea i zoologické zahrady, a když už je mu moc horko, dodnes nezaváhá osvěžit se třeba i ve "zpívající" fontáně. Jednou nám připravil opravdu horkou chvilku, když se na horách vydal po stopě saňových psů a jindy zase našel na horské louce "pozdrav" od pasoucích se krav, ve kterém se dokonale vyválel a pak se na mne díval, jako že se přece vůbec nic nestalo, že je to bezva parfém. Dnes už chodí na výlety v doprovodu svých dvou psích slečen.

Obsáhlou kapitolou pro povídání je určitě Fidova výstavní a chovná kariéra, ale to je na to, napsat zde jen něco málo, opravdu moc dlouhé. Každopádně Fido, který byl pořizován především jako rodinný mazlíček, si v "těchto kruzích" svoje místečko určitě našel. Nejen díky mojí, ale hlavně jeho snaze jsme společně zažili opravdu mnoho hezkých chvil, a vždy, když jsem měla možnost spatřit některé z jeho potomků (dnes už i vnoučátek), určitě jsem ji využila a pár snímků na památku také máme. Výstavní dny mi symbolicky připomínají Fidovy poháry a medaile.

Temperament, bystrost, odvaha a k tomu hromada přátelských projevů, jsou nejvýraznější Fidovy vlastnosti. Sice mu už trošku "na čelíčku" přibyla léta - ale zatím to něm není moc znát. Tak pevně doufám, že spoustu dalších společných zážitků máme ještě na dlouhá léta před sebou.

Motto:
Když mám náladu pod psa,
můj pes udělá hopsa
a hned se žije líp,
můj pes je samý vtip.......

Když po starostech denních,
dá do dlaně mi čenich
jó, to se mi to spí
jsem pod ochranou psí.......