Majda vypravuje ...

Byl to den jako každý jiný, kdyby mojí paničce nezazvonil mobil a v něm se neozvalo: "Tady filmová produkce, hledáme vhodného pejska na natáčení". Měla by to být čivava, krátkosrstá a světlounká, jako je ta Vaše".

Samozřejmě se panička snažila dozvědět o zamýšleném natáčení co nejvíce a dala si nějaký čas na rozmyšlenou a také na to, aby zjistila, jaký názor na tuto "akci" mají naši přátelé a nejbližší rodina, samozřejmě také naše "psí hlava rodiny" Fido a moje kamarádka Arnetka. Když bylo jasné, že nikdo není proti, zavolala moje paní pánovi z produkce, že jim mne tedy přivede předvést na casting. Já už mám předvádění docela "v malíčku" a trochu jako svého "koníčka", protože jezdím na výstavy, a dokonce jsem si okamžitě získala srdce filmového štábu, protože jsem vesele vrtěla ocáskem. A tak nám - paničce, mému malému paníčkovi Sebíkovi, který mi dělal na castingu osobního bodyguarda, a mně - bylo jasné, že nás natáčení nemine :-). "Pánečku - já, tak malá a ve filmu?!"

Proběhlo ještě další "přednatáčecí" kolo, při kterém jsem se seznámila s panem hercem. Byl to milý pán, (prý z Ukrajiny), ale hovořil perfektně česky, tak jsem mu rozuměla, a protože měl představovat při natáčení kouzelníka, také tak vypadal, byl to takový David Copperfield - já ho viděla v televizi:-)!. Hned si mne choval, vypadalo to, že jsem mu okamžitě padla do oka, teda opravdu spíše já "kouzelníkovi", než "kouzelník" mně, protože já jsem taková holka opatrná, hned tak se od někoho nedám "koupit", ale přesto, panička mi říkala, že jsem holčička hodná a šikovná. Trochu už se se mnou i "zkoušelo", než přijde opravdové natáčení :-).

"Toho dne" si pro nás domů brzy ráno přijel pán z produkce. Byla taková "lezavá" mlha, já jsem už vstávala v 5:30 hod., abychom se společně s Fidem a Arnetkou ještě vyvenčili, než se vypravím na cestu. A jelo se přes půl města do připraveného ateliéru ve Vysočanech. Panička mi vzala s sebou můj pelíšek, který si vozím i na výstavy, tak jsem cestu krásně prospala. I když to nevypadalo, že by s námi v autě jelo nějaké jiné zvířátko, pořád jsem cosi cítila a budilo mne to sem tam ze spaní. Panička si asi všimla, že jsem neklidná a zeptala se, zda je s námi ještě někdo v autě. Pán z produkce řekl, že s námi jedou ještě 2 králíci a jedna velká žába, taky prý budou natáčet s kouzelníkem. No pane - žáby já teda nerada , stejně jako pavouky . Hned bych jí "počochnila", ale na tuhle "hérečku" jsem nemohla:-).

Ještě jednou jsem se pro jistotu vyvenčila na místě na travičce, jako bych tušila, že pak už nebudu mít na delší dobu čas. Připraven pro nás byl tzv. catering, kde mohou herci, a to i ti zvířecí - jako jsem já :-), jejich doprovod - jako moje panička :-) a vůbec celý filmový štáb jíst a pít co hrdlo ráčí, ale pouze do chvíle, než pan režisér zavelí, že se začíná! Panička nic nejedla a pořád říkala, že kvůli nervům nic nemůže, pila jen takovou červenou vodu. Zato mně se do čumáčku hrnuly vůně z míchaných vajíček, slaniny, párečků a klobásek, všude okolo se ťukalo příborama o talířky a já nic. Panička viděla že jsem celá nervózní a tak mi aspoň dala - no světe podrž se - kousek bábovky, prý abych z párků nezvracela. No teda, tohle mi provést... no nic, dala jsem si bábovku, chutnala jako piškotky a muselo mi to stačit. Věděla jsem, že až přijdeme domů, že dostanu nějakou dobrou mňamku.

Mezi chvílemi, kdy jsem se cpala bábovkou mne na očekávané záběry náležitě připravili, sice jsem nebyla napudrována jako pan herec, aby se neleskla, ale byl mi přímo na míru na krček připevněn krásný fialový motýlek v "čivaví velikosti", aby mi to slušelo. Pak jsem si všimla, že pan kouzelník má stejného motýlka, jen pravda - trochu většího :-).

Pak už museli všichni na scénu a pozorně poslouchat a dělat co se řekne, protože, co řekne "rejža - to je prej svatý". V našem případě byl štáb namíchaný z poloviny lidičkama, co mluvili jazykem, který znám z domova a z poloviny "žvatlali" nějak divně - cize. Byly tu dva režiséři, jeden hlavní - to jsem poznala podle toho, že vždycky zavelel: "kamera -jedem!" a já musela dělat co chtěli. Druhá paní režisérka, právě mluvila tou "cizí řečí", ta nevelela a byla taky "hezčí" než ten chlápek "rejža":-).

Natáčení se skládalo z několika scén. Ta moje se jmenovala "Baloon" a byla o tom, že stojím na kouzelnickém, krásně růžovém stolečku, pan kouzelník mne vezme do rukou a dělá, jakože mne nafukuje (jako balón), ve který se potom mám jako změnit - to bylo to kouzlo! Ale to tam v té chvíli není, to už si filmaři "nějak sami udělají". Důležité bylo moje pak zmizení ze scény. Moje nejhodnější panička mi zajistila převelikou péči, aby se mi nic nestalo a tak když mne pan kouzelník pouští dolů, abych už nebyla v záběru, krásně jsem vždy dopadla jen kousíček pod hercova kolena do měkoučkých polštářů, jako do postýlky. Vždy jsem hned běžela k paničce pro pomazlení a pro dobrůtku:-).

Ono se Vám to takhle bude zdát jako že to nic nebylo, ale to byste tam museli být, on se každý záběr, a byly celkem 3, točil nejméně 30x. Vždy se něco "hlavnímu rejžovi" nelíbilo. Jednou jsem koukala jinam, jednou "kouzelník" něco udělal špatně, každá chybička "nás herců" byla zaznamenána a muselo se opakovat. Když se točí, musí být klid - rejža vždy křiknul "ticho - kamera - jedem" a všechno zase znova! Lidičky zlatý - vydržela jsem to dvě hodiny. Mezitím jsme byli s paničkou na travičce a napila jsme se. Panička mne střežila jako oko v hlavě, aby se mi nic nestalo, cítila jsem, že je moc nervózní, aby vše dobře dopadlo.

Po dvou hodinách natáčení jsem se už cítila unavená a rozhodla jsem se, že to dám někomu ze štábu patřičně najevo. Když mne panička podávala už po několikáté pomocníkovi režie, aby mne postavil na kouzelnický stoleček, zavrčela jsem a dělala, že ho kousnu. Sice jsem nekousla, to se nesmí, ale zavrčení všichni slyšeli. Nevěděli jak mne rozveselit, už jsem byla smutná a chtěla jsem domů, a tak mi přinesli a ukázali z dálky nějakého čivavího kluka, nevím, kde ho splašili, prostě tam byl, sice koukal vyjeveně, ale opravdu mne trochu povzbudilo, že tu nejsem jediná čivava. Radost jsem ale nezačala mít, protože já mám ráda jen jednoho čivavího a psího kluka na světě - přece našeho Fida a tomu jsem věrná! :-).

Nic netrvá věčně, ani natáčení a tak když rejža řekl "finito", byl konec. Všichni se usmívali, byli s mým hereckým výkonem naprosto spokojení. Pak jsme s paničkou chvíli čekaly, než pro nás bude volné auto, které nás odveze zpátky domů. Byla jsem tak unavená, že jsem celou cestu prospala. Někomu by se snad zdálo, že jsem byla na konci se silami, ale to je opravdu jen zdání. Já to jen dělala, aby mi už filmaři dali pokoj. Doma jsem vylítla jako střela ke svým čivavím kamarádům,a když jsem jim povyprávěla co jsem zažila, panička řekla: "Tak co, jde se na procházku?" Sluníčko svítilo a procházky, to je to,co my pejskové milujeme ze všeho nejvíc!:-).